O nás / About us

Příběh začal jako kdekoli jinde: už od dětství jsem si přála mít psa. Pravda, v šesti letech bylo úplně jedno, jaké plemeno by to mělo být. Výběr se formoval několik let, až se postupně zúžil do představy psa s nejkrásnějšíma očima, ušima jako paruka z doby vlády Ludvíka XIV. a nádhernou hedvábnou srstí.

Můj dětský sen se splnil v únoru 1988, kdy do naší rodina přišla ,,bezpapírová" holčička Gita. Byla to zlatá kokršpanělka, díky které se moje láska k anglickým kokršpanělům zpečetila navždy. Pomohla mi nejen pochopit povahu psů (i když ti dokáží neustále překvapovat), byla to také první psí holka, která mi pomáhala ve výchově vlastních dětí i mě samotné.

 

                                                                                            

 

Po čase, když už byla Gita v psím nebi, se naše lidská rodina, která byla chvíli bez čtyřnohého přítele rozrostla. Bona z Hajdajova dvora do chovu nezasáhla, ale byla příkladným domácím mazlem. Chovatelské ambice mi pomohla splnit až Evelyn Brakemon. Díky ní jsem absolvovala první výstavy, zkoušku z výkonu. Ela byla také mou první chovnou fenou a díky ní vznikla v roce 1998 chovatelská stanice DOMESDAY. První odchov byl pro mě premiérou, druhé spojení bylo pro mě vysněné. Ela byla nakryta psem anglického původu, Charbonnelem.

Z tohoto spojení zůstaly doma dvě holky, Beatiful Beatrice (Trejsi) a Butterfly (Molly). Trejsi zvládla několik výstav. Molly se díky zdravotnímu hendikepu, ke kterému přišla v době pobytu u nových pánečků, nikdy výstavy ani podobné akce, nezúčastnila. 

Pak, na dlouhých deset let, ustoupil z rodinných důvodů chov do pozadí. 

Jednoho zářijového dne v roce 2010 mě náhoda zavedla na návštěvu. Ten den se v Pekle u Lipníku rodila štěňátka. Ten den byl pro mě zlomový. Ten den se narodila Pou Pou At Domesday Brakemon a já jsem věděla, že musí být moje. V září 2010 odešla moje milovaná Ela a na její místo listopadu přišla Popy, její prapravnučka. Povahově trochu jiná, a přece tak podobná. Snad se mi díky Popy podaří pokračovat tam, kde jsem byla nucena kdysi skončit. 

Přestože preferuji černé kokry, učarovala mě hnědá barva. Oči jiné, nos jiný, pohled připomínající lidský. Toto byl důvod, proč jsem tak stála o hnědého kokra. A opět nebylo daleko ke skutku. Sarai At Domesday Brakemon doplnila naši smečku v květnu 2011. 

Mé velké díky patří Radce Popkové (CHS Brakemon). Díky ní jsem prožila třináct let s Elou, která navždy (stejně jako Gita, Bona a Trejsi) zůstane v mém srdci. Byla a je mi rádkyní v oblasti chovu a pomocnicí v mé výstavní kariéře. Také díky Radce a spoustě náhod jsem získal Popy a mohla se vrátit k téměř zapomenutému koníčku a celoživotní lásce.